Když jsme poprvé přišli na stavbu na praxi, měli jsme od mistra příkaz vzít si kvalitní pracovní obuv. Koupil jsem si kvůli tomu nové polobotky se zesílenou špičkou a protiskluzovou podrážkou. Byly příjemné, měkké a moje nohy v nich byly doslova jako v peřince. Jenže ostatní kluci na tom zdaleka tak dobře nebyli.

Někteří spolužáci berou důležitost pracovní obuvi na lehkou váhu

Mistr si nás všechny pozorně prohlížel od hlavy k patě. Bylo vidět, že nehodlá nic ponechat náhodě, všechno musí být podle jeho gusta a především podle předpisů. Pracovní boty patří mezi ochranné pomůcky, jak uvádějí zde a my je musíme mít, aby se nám nic nestalo. Zastavil se hned u třetího spolužáka Martina, který vypadal, že má všechno úplně na háku. Tvářil se naprosto nezúčastněně. Nejspíš by ze všeho nejraději někde zmizel na cigaretu. Za to mistr vypadal pořádně nasupeně. „To snad nemyslíš vážně, frajere?,“ vykřikl a ukázal na žabky, které měl Martin na nohou.

Děláš si snad ze mě srandu?

Spolužák ale nijak nereagoval. „No, mluvím s tebou,“ dodal naštvaně mistr a udělal krok k Martinovi. Teď už se mu díval přímo do očí. „Tos udělal schválně? Děláš si snad ze mě srandu? Ty nevíš, co jsou to pracovní boty?“ obul se do něj docela ostře. Martin jenom trochu nechápavě pokrčil rameny. Mistrovi došla trpělivost. „Okamžitě půjdeš domů. A bez pořádných bot se zpátky nevracej,“ přikázal mu. Martin odešel a mistr pokračoval v obhlídce. Teď se zaměřil na mého kamaráda Karla. Sedli jsme si spolu do lavice už první den a docela si rozuměli.

„Tedy, tohle má být taky legrace?“, zapíchl oči do páskových sandálů. „Když my jsme chudí. Mám tři mladší sestry a máma je rozvedená. Táta se o nás nezajímá a tak počítáme každou korunu,“ řekl na vysvětlenou Karel. Mistr si povzdechl. Tohle asi nečekal. „Nemohl byste mu někdo půjčit nějaké použitelné starší boty?,“ zeptal se potom. Mezi spolužáky to zašumělo. Nakonec jsem se přihlásil já, že mu nějaké starší půjčím. Prohlídka správné pracovní obuvi a oblečení pokračovala. U několika spolužáků jenom přikývl na znamení souhlasu. „když došel až ke mně, uznale hvízdl. „Zesílená špička, to je ono. Tak by to mělo být. Dobrý. A teď do práce,“ prohlásil.

Když vám spadne na nohu cihla, pochopíte…

Karel si musel jít sednout stranou, zatím se do ničeho pouštět nesměl. „Nemáš vhodnou pracovní obuv a já si to nevezmu na triko. Co kdyby se Ti něco stalo?“ vysvětlil nám mistr, ještě než jsme se vrhli do práce. „Všichni byste měli mít boty s protiskluzovou podrážkou. Na stavbě po dešti sebou můžete seknout. A zesílená špička – ukázal prstem na mne – taky není u bot jen tak pro nic za nic. Vlastně je nejideálnější ocelová špička. Až vám spadne na nohu cihla, pochopíte proč,“ dodal. „Nějaká diskuse, připomínky?,“ rozhlédl se kolem. Přihlásil se Honza. „Kde ale máme takové boty sehnat?“ zeptal se.    

Mistr sice péruje, ale také radí 

 „V obchodech s pracovními oděvy a obuví je dostatečná nabídka. Tady v Praze jich je spousta. Ale jestli chceš, přijď pak za mnou. Poradím ti, kam se vydat,“ slíbil mu ochotně. Lepší si boty sám sehnat, zaměstnavatel někdy nedodá ideální obuv, což ostatně potvrzuje i tento článek. Tohle se mi na mistrovi strašně líbilo. Dokázal nám sice pěkně vynadat, ale zase byl ochotný poradit a pomoci, nenechal nás tápat, když jsme nevěděli. Byl zkrátka stará škola. Na jeho učních mu záleželo, chtěl předat maximum z toho, co uměl. Když se asi po dvou hodinách vrátil Martin, měl na nohou místo žabek tenisky. „Ideální to není. No alespoň něco,“ povzdechl si. Postupně nás vycepoval k tomu, že si boty se zesílenou špičkou pořídili i ti, kteří to se zedničinou zpočátku nemysleli až tak vážně. Mistr konečně mohl být spokojený. 

Neříkám, že já sama žabky nikdy nenosím. Moc hezké jsem si pořídila před nedávnem na Nerio, ale do laboratoře bych si je nikdy nevzala.