Velice úspěšně jsme s Pavlem propluli střední školou a odmaturovali. Kromě toho, že jsme zcela zásadně pronikli do tajů chemie, proškolili jsme se i důkladně v laboratorní módě – moderních pláštích, kvalitní obuvi i pracovních rukavicích. Nakonec jsme i konzervativní profesorku anorganické chemie přesvědčili o tom, že nosit pěkné elegantní pláště do laboratoří není žádný útok na její osobu nebo revoluce proti stávajícímu školskému systému, ale prachobyčejná snaha se líbit a dobře vypadat.

Naší revoluci s pracovními rukavice předcházel maturitní tanec chemiků

Naštěstí nás pochopila a našemu konfliktu jsme se od srdce společně zasmáli. Na maturitním plese s námi pak oslavila čerstvou dospělost. Dokonce jsme si udělali takovou malou lahůdku, když jsme se na maturitní tablo vyfotili v různých pláštích. Každá holka si vzala trochu jiný, ten nejoblíbenější. Stejně tak kluci. Celé tablo jsme pak koncipovali jako část periodické tabulky. A protože v našem ročníku bylo docela hodně šikovných tanečnic a tanečníků, rozhodli jsme se ve slušivých pláštích nacvičit na ples i taneční výstup. Sklidili jsme obrovský aplaus. 

Plášť na hřebík nepověsíme

Po těch čtyřech společných letech nám bylo docela líto se loučit. Se smutkem jsme se dívali na pracovní pláště na věšácích s tím, že tady v téhle škole už si je nikdy neoblečeme. Přece jenom se z nás stala za tu dobu opravdu fajn parta. Ale ono pracovní oblečení, elegantní pláštíky včetně bytelných pantoflí nebo uzavřených pevných bot, které tak vehementně odolávaly sklouznutí, předurčilo náš osud. I když nás z původních třiceti, kteří nastoupili do prváku, nakonec maturovalo jenom dvacet, nikdo z nás laboratorní plášť na hřebík pověsit rozhodně nechtěl. 

Na průmyslovce na nás nezapomenou

Právě naopak. Šest z nás se v úplně stejném pracovním oblečení a botách bude potkávat i na chodbách chemicko-technologické vysoké školy v hlavním městě. Asi nemusím dodávat, že mezi tou šesticí jsme i my s Pavlem. A s těmi ostatními, které pohltí chemické závody ve všech koutech naší republiky jsme si slíbili, že se budeme rok, co rok scházet. Ostatně na naši módní revoluci v laborkách na naší chemické průmyslovce asi hned tak nezapomenou.

Posvítíme si i na další věci

My jsme se ale ochranným pomůckám používaným v chemických laboratořích věnovali docela intenzivně i nadále. Revoluci v podobě nových chemických plášťů předvedli i na vysoké škole, protože jak píší zde, třeba za vysokých teplot vás pracovní oděv může i dusit. Trochu jsme si posvítili i na další věci, jako třeba chemické rukavice. Na průmyslovce to byla jedna z dalších věcí, kterou jsme si mohli vybrat sami. Podmínkou ovšem bylo, že bez perfektně padnoucích gumových rukavic do laborky vůbec nevstoupíme. Respektovali jsme to a postupem času našli dodavatele, který nabízí opravdu skvělé rukavice.

Jako druhá kůže

Tvoří skutečně druhou kůži. Nevisí na prstech, úplně dokonale přilnou, ale přitom se v nich cítíte dobře a ruce se nepotí. V mnoha typech rukavic se totiž ruce potí, není v nich správný cit, jsou nepříjemné. A to všechno je pro chemika veliký problém. Musíte mít totiž v rukou perfektní cit, když do nich berete malé baňky, přeléváte kapaliny. Jinak vám může nádoba vypadnout z ruky a potom naděláte nenapravitelné škody. Zapomínat byste neměli ani na další ochranné prvky jako čepice, šátky apod. Vše potřebné lze sehnat na Larond. 

Do naší revoluce zapojíme celou fakultu

Když jsme na vysoké škole nafasovali první hodinu laboratoří obrovské rukavice z té nejhorší gumy, šla naše studentská šestice doslova do vrtule. „Tak tohle tedy ne! V tomhle pracovat nebudeme. V tomhle se totiž pracovat nedá!“ vzbouřili jsme se jednohlasně. A udělali pro změnu revoluci v kvalitě rukavic. Ono totiž ochranné rukavice musí splňovat i určité parametry, jak se píše tady. A výsledek? Námi vytipované rukavice brzy začala nosit celá fakulta. A proč? Protože jsou prostě dobře vybrané!